Judg 17 | CzeCSP | STEP | Byl jeden muž z efrajimského pohoří jménem Míkajáš.

Judges 17

Modlářství Míkajáše a lévity

1 Byl jeden muž z efrajimského pohoří ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}jménem Míkajáš. ^{▼▼[Zde a ve v. 4 je plný tvar jména „Kdo je jako Hospodin“, jinde pouze zkrácený Míka.]; srv. 1Kr 22,8; Jr 36,11} 2 Ten řekl své matce: Tisíc sto šekelů stříbra, ^▼▼16,5p které ti bylo vzato a ty jsi kvůli němu vyslovila kletbu ^{▼▼[Zdá se, že strach z kletby byl motivací k navrácení peněz.]} a také jsi mi ^{▼▼h.: do mých uší; Gn20,8p} ji řekla, hle, to stříbro je u mě. Vzal jsem ho já. Jeho matka řekla: Můj synu, ⌈jsi požehnaný ^{▼▼[požehnání, které má působit v protikladu ke kletbě]} Hospodinu.⌉ ^{▼▼Rt 2,20; 3,10; 1S 15,13; 23,21; 2S 2,5} 3 A vrátil těch tisíc sto šekelů stříbra své matce. Jeho matka řekla: To stříbro jsem ^{▼▼infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]}cele oddělila pro Hospodina ^{▼▼[zpohanštělá forma uctívání Hospodina]} od ^{▼▼Pozn. 68 v tabulce na str. 1499}sebe svému synovi, aby ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}zhotovil tesanou ^{▼▼Lv 26,1; Dt 27,15; 2Pa 33,7; Iz 42,17; Na 1,14; Abk 2,18} a litou modlu. ^{▼▼Dt 4,16nn; 5,8} Nyní ^{▼▼f., ženský rod}ti je ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}vracím. 4 On to stříbro vrátil své matce. Jeho matka vzala dvě stě šekelů ^{▼▼[cca 2,2 kg]} stříbra, dala ho zlatníkovi ^{▼▼ptc.; h.: tomu, kdo přečišťuje; Iz 40,19; 46,6; Jr 10,14; Sk 19,24} a ten mu zhotovil tesanou a litou modlu, která ^{▼▼Pozn. 64 v tabulce na str. 1499}stála v Míkajášově domě. 5 Ten muž Míka měl dům ^{▼▼n.: svatyni} bohů, zhotovil si efód ^{▼▼8,27p; 18,14nn; Ex 28,4—6; 1S 23,9; 30,7} a domácího bůžka. ^{▼▼Gn 31,19; 1S 15,23} Zplnomocnil ^{▼▼n.: Ustanovil / Posvětil; h.: Naplnil ruku; Ex 29,9; Lv 8,33; 1Kr 12,31; He 5,4} jednoho ze svých synů a ten se mu stal knězem. 6 V oněch dnech nebyl v Izraeli král; ^{▼▼//18,1; 19,1} ^{▼▼Pozn. 66 v tabulce na str. 1499}každý ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}dělal, co bylo v jeho očích správné. ^{▼▼8,23p; //21,25; ::1Kr 14,8!}

7 Byl pak jeden mládenec z judského Betléma, z Judovy čeledi. Byl to lévita pobývající tam jako cizinec. ^{▼▼[Betlém nepatřil mezi města přidělená lévijcům (Joz 21).]} 8 Ten muž ^{▼▼Pozn. 65 v tabulce na str. 1499}odešel ^{▼▼Neh 13,10} z města, z judského Betléma, aby jako cizinec pobýval, kde se naskytne, a přišel do efrajimského pohoří až k Míkovu domu, ⌈jak ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}konal svou ^{▼▼Pozn. 59 v tabulce na str. 1499}pouť.⌉ ^{▼▼n.: aby provozoval své zaměstnání} 9 Tu se ho Míka ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}zeptal: Odkud přicházíš? Řekl mu: Jsem lévita z judského Betléma a ^{▼▼Pozn. 65 v tabulce na str. 1499}putuji, abych jako cizinec pobýval, kde se naskytne. 10 Nato mu Míka řekl: Zůstaň ^{▼▼h.: bydli} se mnou a buď mi otcem ^{▼▼18,19; 5,7p; Gn 45,8; 2Kr 6,21; 8,9; 13,14; Mt 23,9} a knězem. Já ti dám deset šekelů ^{▼▼[cca 110 g; 16,5p]} stříbra na rok, ^{▼▼h.: dny; srv. Nu 9,22; 1S 27,7} ⌈řádné ošacení⌉ ^{▼▼n.: příslušné / služební roucho} a ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}stravu. ^{▼▼1S 2,36; Ez 13,19} Lévita tedy šel. 11 A lévita byl ochoten u toho muže zůstat. ^{▼▼Ex 2,21; h.: bydlet} Ten mládenec pro něho byl jako jeden z jeho synů. 12 Míka lévitu zplnomocnil, ^{▼▼n.: Ustanovil / Posvětil; h.: Naplnil ruku; Ex 29,9; Lv 8,33; 1Kr 12,31; He 5,4} on se stal jeho kněžským služebníkem a ^{▼▼Pozn. 64 v tabulce na str. 1499}zůstal v Míkově domě. 13 Míka tehdy řekl: Nyní jsem poznal, že mi Hospodin bude prokazovat dobro, protože se u mě stal knězem ten lévita.